Československo patřilo již za první republiky ke strojírenským velmocím, této tradice se snažily dostát i průmyslové podniky za socialismu, strojařina se vyučovala a stále vyučuje na středních i vysokých školách. V současné době vládu převzaly numericky řízené automatické a poloautomatické systémy, ovšem existují stále provozy, kde se můžete setkat s klasickými soustruhy. Nejčastěji se jedná o minisoustruhy, kde se provádí jen omezená výroba anebo údržbářské práce, mají méně výkonný elektromotor a menší průměr sklíčidla, přičemž to základní zůstává součástí vybavení dílen v podstatě za mnoho desítek let beze změny – soustružnický nůž.
Soustružnických nožů existuje několik základních typů a učí se je rozpoznávat již učni a studenti v rámci odborného výcviku. Patří sem nože ubírací, čelní a stranové, hladící, rohové, upichovací a zapichovací.
Mohou být vyrobeny celé z nástrojové a rychlořezné oceli, případně mají řeznou část ze slinutých karbidů, jimiž se obrábí velmi tvrdé materiály. Zvláštní kategorii pak tvoří řezné nástroje pro obrábění dřeva, tam se mohou využívat jak klasické nože pro obrábění kovů, tak i speciální nástroje podobné dlátu, které se neupínají přímo ve stroji, ale drží se v rukou.
Malé soustruhy pro kusovou výrobu
Minisoustruhy je možné dnes běžně zakoupit v cenových hladinách přibližně dvacet až čtyřicet tisíc korun, tím pádem se jedná o dostupné výrobky i pro kutily, lze na nich obrábět kovy, plasty (např. silon), ale i dřevo.
Zejména soustružení dřeva poskytuje tvůrčí činnost lidem, kteří si tak mohou zhotovit celou řadu předmětů dekorativních i ryze praktických, např. svícny, držáky, konzole, zábradlí, a to převážně z tvrdého dřeva. V současné době je velký zájem o soustružené a broušené nádobí, např. misky a talířky, dekorativní slánky a cukřenky a další drobnosti do domácnosti.